Novinky
19.02.2019
Nový model v Galerii modelů
19.2.2019  Do Galerie modelů byly přidány fotografie modelu španělské řadové lodě San Juan Nepomuceno, která se účastnila bitvy u Trafalgaru. Model po... číst celé
11.01.2019
Nový model v Galerii modelů
11.1.2019  Do Galerie modelů byly přidány fotografie modelu obchodní lodě Albatros, který postavil pan Luboš Ouborný z Děčína.   číst celé
14.09.2018
Nový model v Galerii modelů
14.9.2018  Do Galerie modelů jsem přidal právě dokončený model bretaňského rybářského člunu. Model je postaven v měřítku 1:25. Základ tvoří stavebnice... číst celé
Zobrazit všechny novinky
30.04.2018

Belem

Belem Foundation                       Belem

Loď Belem byla postavena v nantské loděnici Dubigeon ve Francii v roce 1896 pro obchodníka s kakaem a cukrem Fernanda Crouana. Stavba trvala pouhých 7 měsíců, loď byla na vodu spuštěna 10. června 1896 a vlastníkovi předána 30. července 1896. Belem byla třístěžňová obchodní plachetnice (westindiaman) oplachtěná jako bark (příčné plachty na předním a hlavním stěžni a podélné plachty na besanu) s ocelovým trupem určená pro obchod s karibskou oblastí a východním pobřežím Jižní Ameriky. Z Cardiffu vozila uhlí do Jižní Ameriky a z brazilského přístavu Belem kakaové boby pro čokoládovnu firmy Menier ve Francii a dále cukr a kávu. Posádku tvořilo 14 mužů.

BelemObraz z muzea Salorges v Nantes znázorňuje Belem po dokončení.
Na hlavním stěžni vlaje vlajka v barvách rejdařství Crouan

 

Na panenskou plavbu vyplula 31. července 1896 ze Saint-Nazaire do uruguayského přístavu Montevideo, kam doplula 20. září 1896. Zde naložila náklad 121 mul a 15. října vyplula do brazilského přístavu Belém. Hned následující den se dostala do prudkého nárazovitého větru, kterému se zde říká „pamperos“ (suchý jižní až jihozápadní vítr vanoucí z And přes pampy až nad moře). Šet zvířat při něm zahynulo a mnoho dalších se potlouklo. Po měsící plavby dopluli do Belému, kde dva dny čekali na celní a veterinární odbavení. V noci z 16. na 17. listopadu vypukl v podpalubí požár a všechna zvířata uhynula. Po provizorních opravách zamířil Belém prázdný zpět do Nantes k opravě.

V březnu 1897 vyplula Belém ke své druhé plavbě, opět do přístavu Montevideo a opět pro náklad mul a ovcí do přístavu Belém. I při této plavbě kvůli špatnému počasí několik zvířat uhynulo. Po vyložení přeživších zvířat a vyčištění nákladového prostory bylo naloženo 4210 pytlů brazilských kakaových bobů a loď vyplula zpět do Nantes.

Při třetí plavbě naložila Belém v Cardiffu uhlí, které dopravila do Buenos-Aires. Následně zde naložila muly a ovce, které vyložila v Belému. S nákladem kakaových bobů pak doplula do Nantes.

Čtvrtá plavba v roce 1898 byla obdobná jako třetí, pouze do Buenos-Aires plula Belem prázdná.

14. listopadu čekala Belem na rejdě přístavu Saint-Nazaire na příznivý vítr pro vyplutí do Jižní Ameriky, když do ní narazil anglický parník Mersario. Belem musela na 15 dní do doku na opravy.

1. prosince 1898 vyplula Belem na svoji pátou plavbu, tentokrát k ostrovu Martinik pro náklad cukru.

Další plavby probíhaly na stejných trasách mezi Nantes/Saint-Nazaire – Belém – Martinik. Začátkem května 1902 připlula Belém k přístavu Saint Pierre na Martiniku. Její místo na kotvení však bylo obsazeno francouzských trojstěžníkem Tamaya. Belém tak musela odplout na druhou stranu ostrova do přístavu Robert. Přístav Saint Pierre byl v této době ekonomickým centrem Zapadní Indie a přezdívalo se mu Malá Paříž. Bylo to bohaté a krásné město na úpatí sopky Mt. Pelée. 8. května 1902 v 8 hodin ráno sopka vybuchla. Zničila celé město a všechny lodě v přístavu. Při erupci zahynulo 28 000 lidí. Obsazené kotviště tak zachránilo Belem a posádku před zkázou. Později se díky lodnímu zvonu podařilo identifikovat vrak lodi Tamaya. Zvon byl v roce 1984 vyzdvižen a předám vulkanologickému muzeu v Saint Pierre.

Výbuch sopky Mt. Pelée
Výbuch sopky Mt. Pelée 8. května 1902

 

Fernand Crouan v roce 1907 umírá a obchodní aktivity přebírá jeho zeť. Marnier se však rozhodne dovážed kakaové boby přes bližší přístav Le Havre a ve větší míře využívat k přepravě parních lodí, což má za následek bankrot Crouanovi společnosti. Belem byla prodána firmě Demages, která ji používala k dopravě potravin do věznice Papillon ve Francouzské Guyaně. Po roce však i tato firma zbankrotovala a loď odkoupila Société des Armateurs Coloniaux. 6. září 1913 se Belem vydala na svoji poslední obchodní cestu do Karibiku. Parní lodě a první světová válka ukončily využívání plachetnic pro dopravu nákladů.

Belem 

 

V roce 1914 byla vyřazena z obchodní flotily a prodána Hugh Richardu Arthurovi, 2. vévodovi z Westminsteru, který ji nechal přestavět na luxusní námořní jachtu. Za tímto účelem ji vybavil dvěma švédskými motory Bollinder, každý o výkonu 250 k s výfukem uvnitř besanu (zadního stěžně). Záďová paluby byla vyvýšena o 50 cm. Výrazně se změnilo vnitřní uspořádání a vybavení. Vzniklo dvanáct kajut, šest salónů, knihovna a studovna se stěnami obloženými mahagonem, a také pět koupelen. Zavedeno bylo elektrické osvětlení. Palubní nástavba byla prodloužena a zaplnila prostor mezi předním a hlavním stěžněm. Dřevěné spodní části stěžňů byly nahrazeny ocelovými. Místo původního železného zábradlí na zádi získala loď teakové balustrády a z teaku byly zhotoveny i všechy paluby. První světovou válku strávila Belem v loděnici firmy Camper & Nicholson v anglickém Gosportu. V letech 1919 - 1921 brázdila Belem vody Středozemního moře.

Belem
Belem jako luxusní jachta 2. vévody z Westminsteru

 

V roce 1921 byla Belem prodána lordu Arthuru Ernestovi Guinnessovi, majiteli známého pivovaru, který ji překřtil na Fantome II. Vnitřní uspořádání bylo předěláno, vznikl bar, spodní části stěžňů již nebyly bílé, ale černé, přibyly antény radiostanice a byla provedena řada dalších úprav.

V roce 1923 podnikl spolu se svými třemo dcerami plavbu kolem světa, propluli Panamským i Suezským průplavem a navštívili Špicberky. Před připlutím do japonské Yokohamy unikla Fantome II další katastrofě – silnému zemětřesení, které zničilo přístav a část města Yokohama. V roce 1939 lord Guinness zemřel a Belem zůstala zakotvená v přístavu Cowes na ostrově Wight.

Belem (Fantome II)
Belem jako Fantome II.

 

V roce 1951 ji koupil italský hrabě a benátský senátor Vittorio Cini, který ji věnoval své Benátské nadaci založené pro školu sirotků po námořnících jako školní loď. Příčné plachty na hlavním stěžni byly nahrazeny podélnými a loď tak získala oplachtění barkentiny. Dostala také nové jméno Giorgio Cini na památku majitelova syna, který zahynul 31. srpna 1949 při leteckém neštěstí u Cannes. V roce 1965 byla loď shledána zastaralou a byla zakotvena u benátského ostrova San Giorgio Maggiore.

Belem jako Giorgio Cini 
Belem jako Giorgio Cini

 

V roce 1972 získali Belem zdarma karabiniéři, italská státní policie. Měla sloužit jako školní oď pro kadety. V loděnici v Benátkách byla zahájena generální oprava. Zastaralé motory z první světové války byla vyměněny za nové motory Fiat, každý o výkonu 300 k, dřevěné čnělky stěžňů byly nahrazeny ocelovými a loď opět získala původní oplachtění barku. V roce 1976 však fondy zřízené pro opravu zbankrotovaly. Majitel loděnice loď zadržel pro nezaplacené pohledávky a když se nedočkal úhrady, nabídl ji k prodeji.

V roce 1979 byla zahájena kampaň na vrácení lodě do Francie, což podnítilo francouzskou národní spořitelnu Caisses d’Espargne k tomu, aby ji koupila. Byla znovu přejmenována na Belem a 15. srpna 1979 byla odtažena remorkérem francouzského válečného námořnictva Actif do Toulonu. Z Toulonu ji do Brestu ke generální opravě odtáhl oceánský remorkér Elephant, kam dorazily 17. září 1979.

Belem 

 

Mimo sezonu měla sloužit pro školení kadetů a v letních měsících ji chtěl majitel používat k propagačním účelům. K tomu však nedošlo a Belem se jen těsně vyhnula tomu, aby se z ní stal neplovoucí muzejní exponát. V letech 1982 až 1985 byla skutečně vystavována v Paříži, zároveň ale pokračovala snaha restaurovat ji jako funkční plachetnici. Snaha byla úspěšná, a tak po opravě v Le Havru a Caen loď koncem roku 1985 znovu zahájila plavbu s původním barkovým oplachtěním.

V roce 1986 se zúčastnila v New Yorku slavnosti opětovného odevzdání sochy Svobody veřejnosti. Její druhá transatlantická cesta vedal do Belému, kam poprvé zamířila v roce 1896. Od té doby slouží v dubnu až říjnu k výcvikovým plavbám v délce 3 - 10 dní podél atlantického i středozemního pobřeží Francie.

Belem

 

Základní charakteristiky:

Délka největší: 58 m

Délka na vodorysce: 48 m

Délka trupu bez čelenu: 51 m

Šířka trupu: 8,8 m

Ponor: 3,6 m

Tonáž: 537 BRT

Výtlak: 750 t

Výška hlavního stěžně nad vodoryskou: 34 m

Délka čelenu: 7 m

Počet plachet: 22

Plocha plachet: 1000,5 m2

Motory: 2x vznětový motor John Deere 6135AFM, každý o výkonu 575 k

Propulse: 2 čtyřlisté šrouby

Rychlost: 8-9 uzlů při plavbě na motor na klidném moři, 11-12 uzlů při plavbě na plachty

Posádka: 16 mužstvo, 48 kadeti

 

Informace k článku byly čerpány z internetu a především ze stránek Trois-Mats Belem & Grands Voiliers (www.3mats.net)

 

Model této krásné plachetnice si můžet postavit v měřítku 1:75 ze stavebnice firmy Artesania Latina. Stavebnici zakoupíte v e-shopu

Stavebnice Belem

 

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
 
 
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.