Endurance

Třístěžňová barkentina Endurance byla postavena v loděnici Framnaes v Norsku a kompletně dokončena v prosinci 1912. Loď byla původně pokřtěna Polaris a měla sloužit jako parou poháněná loď pro luxusní plavby a lov ledních medvědů v Arktidě. Finanční problémy vlastníků však neumožnily její plánované využití a loď odkoupil Ernest Shackleton. Ihned po koupi ji překřtil na Endurance podle motta rodiny Shackletonů Fortitudine vincimus (By endurance we conquer - Vytrvalostí dobýváme). Na jaře 1914 připlula Endurance do Londýna, kde byly provedeny nezbytné úpravy pro Shackletonovu Transantarktickou expedici, při které chtěl přejít ze západního pobřeží Antarktidy přes jižní pól k východnímu pobřeží.

Endurance byla dlouhá 44 m (144 stop) a široká 7,6 m (25 stop). Přední stěžeň měl příčné oplachtění, hlavní a zadní stěžeň (besan) měly podélné oplachtění. Na Endurance byl také instalován parní stroj o výkonu 350 k (260 kW), umožňující plout rychlostí až 10,2 uzlu (18,9 km/h). Posádku tvořilo 28 mužů.

Zvenku se loď nelišila od jiných podobných lodí, její kontrukce však byla přizpůsoběna k plavbě v polárních mořích plných ledu a ker. Kýl se skládal ze čtyř silných dubových trámů poskládaných na sebe a dosahoval výšky 2200 mm. Počet žeber byl dvojnásobný oproti běžným lodím a tloušťka obšívky dosahovala 760 mm. Na každý dřevěný prvek přídě byl použit kmen odpovídajícího tvaru, čímž bylo dosaženo mimořádné pevnosti. 

Příď Endurance v suchém doku loděnice Millwall Dock v Londýně v červenci 1914

Endurance vyplula z Plymouthu 6. srpna 1914 do Buenos Aires a odtud 26. října 1914 do velrybářské stanice na ostrově Jižní Georgie.

Stanici opustila Endeavour 5. prosince 1914 a vyplula do Wedellova moře, kde byla 11. prosince uvězněna polem ledových ker.

Mnoho měsíců driftovala Endurance sevřená ledem severozápadním směrem. I přes mnoho pokusů se ji nepodařilo dostat na volné moře. Vlivem obrovského tlaku nakupených ker docházelo postupně k destrukci i tak pevného trupu, jaký Endurance měla. 27. října 1915 byla loď opuštěna a 21. listopadu 1915 se potopila na pozici 68° 38.5'S 52° 58'W (pozici změřil kapitán Frank Worsley).

Posádka se vydala na strastiplnou cestu po ledových krách až na Sloní ostrov, kde však nebyla žádná rybářská stanice ani zásoby jídla. Poprvé po 16 měsíchc stanuli na pevné a bezpečné zemi. Shackletonovi bylo jasné, že pokud se mu nepodaří dostat se na ostrov Jižní Georgie, všichni zahynou. 24. dubna 1916 se proto vydal s dalšími pěti muži  v otevřeném velrybářském člunu na plavbu dlouhou 650 námořních mil pro pomoc. Po 16 dnech plavby rozbouřeným a mrazivým mořem dorazili na jižní pobřeží Jižní Georgie. Velrybářská stanice se však nacházela na severním pobřeží. Vzhledem ke špatnému stavu člunu a tří muží se Shackleton rozhodl se dvěma zbývajícími muži pro pěší pochod přes vysoké hory a ledovce, které doposud nikdo nepřekročil. Ráno 20. května 1916 dorazili všichni tři muži do velrybářské stanice, ze které před necelými 2 lety odpluli. Shackleton začal okamžitě organizovat záchranu mužů na Sloním ostrově, ale kvůli ledu se mu připlutí na ostrov podařilo až na čtvrtý pokus s chilským parním remorkérem Yelcho. Všichni muži přežili.

Chilský parní remorkér Yelcho.

Vynikající knihu o této výpravě napsal v padesátých letech 20. století Alfred Lansing (1921-1975). Informace pro knihu čerpal jednak z deníků, které si mnozí účastníci výpavy psali, a dále z rozhovorů s těmi účastníky, kteří ještě byli v té době naživu. Poslední vydání knihy v angličtině je z roku 2014, kniha obsahuje mnoho autentických fotografií a rozhodně stojí za přečtení.

Model lodě Endurance můžete postavit ze stavebnice firmy Occre. Stavebnici zakoupíte v e-shopu.